girl

Tomáš Kroulík

TÝDEN.CZ

13. 12. 2018
Rubrika: O sportu

Jak jsem se nestal profesionálním rohovníkem

Autor: Tomáš Kroulík

20.09.2008 23:11

Stáhl sem si propocený triko a ztěžka dosedl na lavici. „Co je chlapi!!??" Vrazil Růža do šatny. „Se tu válíte jako byste něco dělali. Dneska ti ty lapy docela šly Človíčku" obrátil se nakonec ke mně a s pusou od ucha k ucha mne poplácal po rameni. „Tý, Růžo" protáhl jsem „mohl bych příště spárovat? Bych chtěl zkusit zápas" dodal jsem nesměle a byl sem rád, že to mám za sebou. „Ty vole, stojí ti to zato? Nechat se mlátit ve dvaatřiceti? Nasoukal sem rukavice do báglu a zamířil do sprchy. „Tak jo teda.. nechám tě spárovat tady s mladejma..." hodil rukou k teenagerům „Potřebujou si zvýšit sebevědomí" a za mohutného smíchu opustil šatnu. Než sem stihl dojit do sprchy strčil ještě hlavu do dveří „Jo a zhubni" „Mám sedmdesát.. to je na střední akorát" „Ty vole, maximálně weltr. Jinak tam budeš jak chodící lapa" Šatna řve a zjišťuju , že sem si dost nasral do bot.. Dostanu před držku a ještě budu o chlebu a vodě.. No, mám co sem chtěl..

„Vemte si rukavice a pověste pytle" hlásí Růža „Dvě minuty a minuta pauza. Šest kol". První trénink s elitní skupinou je tak trochu jiný než ty předchozí. Po rozcvičení, stínování a úvodních nácvicích už ze mne leje a to zlatý hřeb programu teprve přijde...  po šestém kole mi hučí ve spáncích jak v úlu, ale to už z velké dálky zaslechnu jen „Pauza. Pak ještě dvě kola bonus". Lahev s pitím k puse doslova tlačím.. než se rozkoukám je pauza v pr... „Je čas!" povel rozřízl upocený, vydýchaný vzduch. Neflákam to, takže jedu už jen na první signální soustavu. Světlo, bolest a občas červený, rozostřený pohybující se flek s nápisem Everlast.. Everlast. Last forever... jak příznačné... „Protahuj ty direkty. Vracej ruce rovně! Zaber. Poslednich 10 sekund! Dělej, dělej, makej!!" Na závěrečný hvizd čekám jak na ránu z milosti.. Pauza..  Padám na žíněnku. „Co je, co je??!! Zvedej se!!" nedá mi trenér šanci. „Půlka sráží přední direkt, druha na sparing. Ty si vem chránič na zuby. Máš přilbu?"  Machruju, že nic takovýho nepotřebuju. „Měl bych blbý periferní vidění, neasi" snažím se vtipkovat.. Pokus o usměv končí fiaskem bo  chráničem vypadám jak chybějící mezičlánek vývojového řetězce..

To už mi ukazuje trenér soupeře. Prohlížím si ho trochu s despektem.. o půl hlavy menší, o pár kil lehčí a věkově taky docela odstup.. „Dělej, ne" téměř rozkáže, když si nasazuju rukavice pomaleji než bych měl.. holt respekt se tu nezískává za věk ani vzhled.. ten si budu muset vybojovat.. dobrá škola :-) a že to nebude jen tak, prozradily už první okamžiky..

Nemůžu se zbavit pocitu, že když se do toho střízlíka opřu, totálně ho zbourám. Jenže to je to, co se mi stále nedaří.. co je mi platná silová převaha, když ho sotva trefím. Tancuje kolem mě, občas udeří. Ne moc. Jen tak, aby mě nasral a ukázal jak je to s těmi boxerskými kvalitami. Snažím se něco vymyslet..jsem k uzoufání pomalej.. končí první kolo.. „Nejanči sakra. Skáčeš tam jak magor.. Zklidni to, nech ho vyjet" dobře míněné rady sice vnímám, ale nedbám.. Ego je nepoučitelné a tak následuje trest. Zadní, přední, zadní.. zkouším nacvičenou kombinaci.. trefuju bodově soupeře a v návalu euforie se naprosto nesmyslně  pokouším o zadní hák.. samozřejmě timing pro úder vypršel ještě dřív, než jsem ho vymyslel a protože boxuji v obráceném gardu tlačím se zcela odkrytý do soupeřovy zadní ruky. Následuje něco jako totální zatmění a já jen cítím, jak se mi přes oko nalévá slušná boule.. Inu, že z prvního spárování nevyjdu s čistím štítem sem čekal, ale přiznám se, že vzhledem k následné návštěvě místního pubu mne to poněkud rozladilo bo sem chtěl i mezi kamarády působit přitažlivě. Růža končí můj sparing a prohlíží si mne. „No jo, tak co chceš.. první spárovaní.. počkej po padesátý... Další půjde..." ukazuje na další dvojici

S ročním odstupem je jistý pokrok vidět, na monokly sem si zvykl, zlomený žebro už je ok, a tak boxuju dál, rád a s nezměněnou intenzitou, nicméně je nad slunce jasné, že pás si nebudu nasazovat v ringu, ale maximálně v předsíni a nad hlavu zvedat nikoli zaťaté pěsti, ale vysmátý mrňata. Což ale rozhodně neznamená prohru :-)



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.3

Diskuze

Tomáš Kroulík

.

Oblíbenost autora: 5.15

O autorovi

Motto: "Duch je všechno. Co myslíš, to budeš." Budha

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

girl